Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

Kora

Tak, přátelé, nějak jsem se rozjela – že bychom tu konečně měli ten jeden slibovaný článek denně?
Nu, to asi nehrozí, ale pokud srovnám množství článků, které jsem uveřejnila v minulém roce a v tomto, je ten poměr docela nepříznivý. Ráda bych řekla, že kvantita šla na úkor kvality, ale s absolutní jistotou to asi tvrdit nemohu.
O čem tedy bude tento článek? Inu o tom, co zažívám se psem...
Jak si již pár z Vás všimlo, mám psa. Tedy přesněji fenu, tuším (a nejen já) že se jedná o křížence jack russella s něčím – nejspíše jezevčíkem nebo nějakou obdobnou štanglí. Ju a jmenuje se Kora.
Byla jsem asi poněkud naivní (ano, naivita je mi vlastní), kdž jsem si myslela, že řeči o psu s pérkama na nožičkách (v případě JR), jsou jen ošklivé pomluvy. Bohužel (bohudík?) zjišťuji, že je to jen holá pravda. Asi neznám jiné plemeno, které by tak zdárně zvládno imitovat hopík (pro Ty z Vás, kteří zcela netušíte, o čem že to mluvím, mám namysli takový ten malý gumový míček, který má schopnost vyskakovat (odrážet se) do závratných výšek, zcela neomylně si na své dráze vybírající věci, které může zničit a nebo osoby, které by mohl zranit).

Ale abych Vám přinesla pár zábavných historek, tzv. ze života, nastíním Vám naší první cestu autobusem. Sedíme tak v buse (já vedla psa na zemi) a blížíme se na Dejvickou, říkala jsem si, v pohodě, za chvilku vystupujeme, pes to zvládá docela dobře, kupodivu mu není ani blbě. Asi mám vzácnou schopnost věci zakřiknout, vadle mě se najednou pes začal nadzvedávat a vydávat typické zvuky. Nu což, uklidila jsem (pohotově jsem s sebou měla noviny a spoustu papírových kapesníků).
Cesta v tramvaji byla provázená neustálým sledováním a pro jistotu dvěma přestupy, aby se pesa měla šanci „vydejchat“.
Klasický problém s tím, vysvětlit psovi, že se venčíme jenom venku a ne doma asi nemusím moc rozpitvávat.

Kupodivu ale nemáme problém s ovladatelností venku, když jí „pustím ze řetězu“. Asi se bojí, abych jí neutekla :) Nicméně, pokud někdy v Kobylisích v jednom parku (a nebo možná i ve Stromovce) uvidíte takovou béžovou šmouhu pohybující se závratnou rychlostí, vězte, že to není pták, není to letadlo, dokonce ani Superman, je to Kora. Lítá prostě nízko nad zemí, protože to, co předvádí se nedá označovat za běh.
Čas od času je to i s artistickou vložkou, zatím zvládáme jen dvojité salto s jedním vrutem (bez přehánění). To, když zapomene na nervonosti terénu, nebo že by měla pohybovat všemi packami najednou, ne jen třemi.

Pro dnešek je to vše, jdu si do „bonzbloku“ zaktualizovat seznam škod – zatím jsme na dvou miskách, kosmetické tašce (resp. jejím obsahu) a spacáku. Jsem zvědavá, co to bude, až dorazím domů.
09.11.2010 09:48:50 | Autor: isch



Komentáře

1 komentářů:
  • 10.11. 10:58, Venda

    Hodně zážitků. Koro, vydržať!!!!!!!!


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se