Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

Vzpomínky

Někdo mi nedávno vyčetl, že jsem tu moc osobní. Ale jaká jiná bych na svém vlastním blogu měla být? Mám tu pomlouvat druhé, nebo něco horšího, psát tu o nich pravdu? Ne, musím psát o sobě...
... a o tom, co se se mnou děje.

Vzpomínám, vzhledem k mojí aktuální osamocenosti a nezadanosti, je to vcelku logické.
Vzpomínám na to, co bylo před rokem a čtu si tu jeden svůj příspěvek, pro většinu z Vás utajovaný, kde jsou vypsané všechny mé zážitky z hradu. Heslovitě, ale já si přes to všechno pamatuju, co které znamená, co se stalo. Co bude za další rok? Za deset let? Budu si to ještě pamatovat, nebo pro mne většina těch hesel bude už záhadou?

Našla jsem i segment těchto hesel v mobilu, sepisovala jsem to dlouho, protože pořád vyplouvaly nové a nové zasunuté vzpomínky. Ale i ten zlomek:

... jsem dotyk přes okýnko vlaku,
jsem podvozek autíčka v uchu,
jsem stísněnost v tranzitu,
jsem okvětní plátek růže na klarinetu...


Přiznám se, že je mi smutno z toho, že nové vzpomínky nepřibývají, resp. přibývají jen takové, ze kterých mám dojem, že se mne ten člověk snaží definitivně odehnat.

Inu, přátelé, končím, osobního bylo prozrazeno dost, příště snad o vraždách po telefonu.
22.07.2010 20:17:46 | Autor: isch



Komentáře

3 komentářů:
  • 23.07. 01:46, Vladimír Prokeš

    Někdy je život smutný snad i ponurý, je to tak jenom proto aby jsme si krás jeho vážily. Hlavu vzhůru tedy dej, příjdou chvíle pěkné a bude Ti zas hej. :-)

  • 23.07. 13:29, montik

    Nebuď smutná, neplakej… Vzpomínky bývají mnohdy lepší, než prožít to samé ještě jednou, znovu. Kdo se bojí, nesmí do lesa. A kdo se trápí, neměl by řešení hledat v minulosti, byť šťastné, příjemně teskné – svírající. Je lépe vzpomínat na všední dny s někým, kdo o nás stojí, než na kouzelné chvíle s člověkem, který nás nechce. Kdo uteče, vyhraje: Od sebe sama, vlastní posedlosti, smutku, autoanalýzy, babrání se ve starých ranách i nezapomenutelnosti okamžiku, který je všechno jen ne nezapomenutelný. Možná si jednou vzpomeneš, možná rozluštíš všechny skryté symboly, ale nebudeš chápat, proč jsi jim tehdy přikládala takovou váhu, proč byly důležitější než jiné. Ne snad báječnější a úžasnější, jen odlišné. Nové vzpomínky nejsou jako složenky. Jen tak nepřibývají, nekupí se a nečíhají na tebe každý týden ve schránce. Prosíme vyzvednout, zaplatit a zapomenout. Konec blbý, všechno dobré. Proto uteč, odevzdej, odhlas, vymaž, neřeš, zinkasuj:o) Přeji pěkný den… ať už jsi stále na výpravě do minulosti nebo netušené budoucnosti zavalené kvítím, poezií, drsnou romantikou, lehkou opilostí, sny, plány pro příští životy, láskou s tragikomickou nadsázkou čekající na poslední vystřízlivění. Jen, prosím... neplakej.

  • 28.07. 07:23, slávek miloslav

    kašli na ně a piš děvče :-)


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se