Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

Hrobař

Přátelé, kdo tak nějak znáte moje rodinné poměry, víte, že mé psaní, moje fantazie, je rozvinutá mimo jiné i díky tátovi. Vyprávěl mi spoustu historek. A v dnešním, silně poalkoholickém, ránu, jsem si – při sledování Cesty z města – vzpomněla na jednu z nich. Je otázka, nakolik je to urban legend a na kolik pravda.



V jedné vesnici (jméno jsem zapomněla) dělal jeden náš známý (či snad příbuzný?) hrobaře. Pro potřeby této povídky si jej pojmenujme třeba Fanouš. Ne proto, že by to bylo od mládí jeho snem, ale spíše proto, že jaksi neměl jinou volbu – práce nebyla a za soudruhů nebylo myslitelné, aby byl jen tak doma. A což, naučit se pár předpisů zvládl, stejně tak jako hloubit jámy.
S první zimou ale přišlo jisté, poněkud nepříjemné, překvapení. Zem, jak se dalo čekat, zmrzla. Tudíž, jak si pohotový čtenář jistě domyslí, poněkud hůře se do ní hloubily hroby. A Fanouš, jenž byl prvními mrazy poněkud zaskočen, jen seděl doma a doufal, že celou zimu zůstanou obyvatelé jeho a sousední vsi, s níž měli spojený hřbitov, v plném počtu.
Tu zimu musel se zmrzlou půdou zápasit jenom jednou.
V následujícím roce, poučen touto událostí, předvykopal si jeden hrobeček tak nějak „do foroty“. Umřely dvě babky.
A tato konstanta po několiko let pokračovala. Jeden hrob – dva mrtví za zimu, žádný hrob – jeden mrtvý.
Až jistého podzimu – jednak z hecu a jednak z důvodů blížící se kontroly – se Fanouš „pochlapil“ a vykopal si hrobů deset. Takovej hrob se přece neztratí, ne? Když zesnula první „standartní“ babička, nikoho to nepřekvapilo. Jistý pesimismus obcí zavládl ve chvíli, kdy se v jednom domku udusil manželský pár – prý za to mohla špatná karma. Po největší bouračce, kterou víska zažila a jenž stála život čtyři občany, začali si sousedé na Fanouše ukazovat. Když chřipkové epidemii podlehl jeden novorozenec a tři důchodci, blížila se naštěstí zima ke konci.
Fanouš si na jaře, nad lahví rumu – neb jej jeho prorocké počínání poněkud vyděsilo, slíbil, že před prvními mrazy vždy vykope díru maximálně jednu.
05.07.2010 18:30:12 | Autor: isch



Komentáře

2 komentářů:
  • 09.07. 09:22, kiki

    hustě :-D honza má ze své hrobařské praxe taky pár peprnejch historek ..někdy povypráví :-D

  • 29.07. 18:58, Dalibor Zvolský

    Je to historka ze série náhoda nebo nenáhoda. Já sám jsem prožil zajímavé věci, co se týče ovlivňování jednak vlastní osobu silami okolí a poté i opaku, což paradoxně ve vyšším pohledu na věc může být sjednoceno. Tedy, dle mého názoru lidstvo není po celá dlouhá tisíciletí svého poznávání věcí i dosud vědou neodhalených, což neznamená že jsou vědou již nepoznaná,jeden velký blbec. Informace a poučení jsou lidským znakem předávaného ohně poznání a tak jak předat něco, co jsem prožil a přesto se to vymyká běžnému dění světa??? Tak vznikají báje, mýty, legendy, pohádky, ale i ideje o posmrtnu a jeho zákonitostech. Jednou z nich je forma zmrtvýchvstání, ale to nezůstává jen tak samo o sobě bezúčelné. Jsou tam tlaky na nové formy zařazení takového jedince. Ne každá má takové štěstí, že se stane určitým mýtem sám o sobě (až kultem a bohem) jako měl např. Budha,Kristus a jiní. Ti ostatní se stávají částmi, křesťané používají termín "údy", určitého systémového celku zde např. zviditelněného do podoby určité lidské bytosti.Protože, i tyto systémy jsou poplatné obecným zákonům všehomíra (viz můj blog:daliborzvolsky.txt.cz)


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se