Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

Skoro pozdě

Jak si někteří z Vás zcela jistě všimli, byla tu trochu delší odmlka. A copak, že se to zase stalo?

V podstatě věc zcela běžná, ba až fádní. Dostala jsem výpověď.
Což o to, stále čekám na výplatu - ve firmě, kde jsem dělala, tak prostě je - a hledám něco jiného. Abych se přiznala, přátelé, společnost, pro kterou jsem dělala, u mne tímto docela dost klesla, protože její jednání se mi nezdá zcela férové, ale vzhledem k tomu, že jsem limitována smlouvou, kterou jsem podepisovala, se zatím nebudu šířit o tom, jak tato zachází se zaměstnanci.
A co tedy dělám?

Aktuálně zcela nic. Prostě se jen tak flákám, relaxuji a ujasňuji si, co budu dělat. Jak s prací, tak se svým životem, jelikož mé plány výpovědí utržily docela závažnou trhlinu, přiznávám.


A teď trocha odlehčení:
Byla jsem na pivu s jedním svým kamarádem, což je člověk, o kterém zcela klidně mohu prohlásit, že je to pouze kamarád. Jak jinak pojmenovat člověka, vedle kterého čas od času usínám, příjemně připitá, dokonale odoblečená, tisknu se na něj a on... V klidu USNE?!
Co víc, rozebírám s ním jiné ženy (na to si ale zvykám i u partnerů), na nic si nehraju (přeloženo: ráno neřeším, že vypadám, jako kdybych strčila prsty do zásuvky, jsem oteklá, mám kruhy pod očima). A náš vztah - kamarádský vztah - je ve své podstatě zcela upřímný. Ano, někdy sklouzneme k tomu, že polemizujeme o tom, že bychom to dali dohromady, nicméně se včas probereme, dojde nám, že přátelství je jaksi podstatnější a dáme si další pivo.
Nicméně, abych se vrátila k původní myšlence: seděli jsme spolu na pivě a on, krom několika rad do života a do sestřihu vlasů (někteří z Vás tuší, že to je věc, do které si zrovna kecat nenechám), začal s hecováním, ať napíšu článek do novin. Resp. do jednoho týdeníku. Ano, je hezké, že mi věří natolik, že si je skoro jist, že by mi to otiskli. Bohužel si nedal vysvětlit to, že sice mohu poslat něco, co bude na hranici s dokonalostí, ale ve většině periodik nečekají nedočkavě na neredakční autory, jenž jim pošlou jakýsi výplod. Takže mi nezbývá nic jiného, než to napsat, smazat, napsat tak, aby se to dalo číst, nechat uzrát, kompletně předělat a pak poslat. Chvíli čekat, až se nikdo neozve, pak jít zapít zhrzenou autorskou duši a půl roku se vzpamatovávat.
Mám tohle zapotřebí? Bohužel, stejně to nakonec dopadne tak, že do toho půjdu. Tuším totiž, že jsme se s tímhle kamarádem o něco vsadili. Kdybych tak ještě tušila, o co.

Naše poslední lehce opilecká sázka totiž byla o to, že pokud nedostane jednu slečnu, kterou jsem mu hodlala dohodit, tak si mne vezme. Pevně doufám, že to tentokrát bude něco bezpečnějšího. Třeba krmení tygrů zabalený ve slanině...
22.06.2010 22:33:11 | Autor: isch



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se