Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

Květiny

Chybí mi květiny. Je na tom něco divného?

Letos jsem – více, než kdy jindy – očekávala příchod jara. Pár lidí ví, čím a proč je pro mě jaro tak symbolické. A letos se to, přiznávám, nemění.
Takže každé ráno jedu tramvají a pozoruju. Ještě před týdnem byla většina stromů v podstatě jen hromadou větví. Ale – a to je velice důležité ale – postupně se to mění. Každý den je té zelené o něco více a je to jedna z věcí, která mi ráno dává sílu do té práce dojet.
Už se objevují první květy – fialky už máme za sebou, stejně tak jako sněženky, petrklíče atd. Ano, letos jsem si jich moc neužila (za normálních situací je totiž tahám domů po docela solidních kyticích, ale letos jsem donucena na ně jen chodit koukat, jak někde kvetou. Svému spolubydlícímu jsem velice zavázaná a přiznám se, že bych nerada, abych si ho zabila alergickou reakcí).
Pravda, chvilkami připomínám spíše kropenatou slepičku a mám dojem, že se udrbu (ani já nejsem zcela bez reakcí).
Nevím, jestli je na tom něco špatného, ale ráda potkávám na ulici paní se svazky jarních květů (ano, vím, že je s největší pravděpodobností někde otrhaly a teď je prodávají za přemrštěnou cenu). Jenže když nějakou takovou paní/slečnu potkám, mám hned lepší náladu.

I když pravdou zůstává, že se objevují i úkazy, které mi toliko náladu nezvedají. Včera jsem v tramvaji potkala slečnu, vezla si jeden narcis a zamilovaně k němu čichala.
Ano, pamatuji se, jak jsem něco podobného taky dělala. Pamatuji si i to, jak jsem si tu první růži usušila. Stejně tak vím, kdo mi jí utrhl. Vím, že on už mi další květinu nedá. Bohužel vím i to, že mi květinu nedá ani nikdo jiný.
20.04.2010 09:48:01 | Autor: isch



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se