Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

Můj milý...

... slibovala jsem Ti pohádku, ne? Tak tady je...
Pohádky začínají přece vždycky tím, že žil byl, nebo žila byla... Takže tedy: Žila byla jedna múza. Múza, která měla svoje poslání, která měla něco v životě dělat. Ale tahle múza se na svojí cestě ztratila. Nikdo jí neřekl, kam má jít, co má dělat. A nevěděla vlastně ani to, co je ten její cíl, o kterém každý mluvil. Každý ho má, proč ne já? Říkala si docela často.. Proto se na své pouti kolikrát spálila... Kolikrát si myslela, že něco poznala a našla, ale vždycky se to ukázalo omylem...
Stala se z ní múza pro všechny. Ne jen pro Ty, kteří si to zasloužili a kteří si s ní měli užít, kteří měli poznat její kouzlo. Mohl ji mít kdokoliv.... A ona si myslela, že je to ono... A aniž by si to uvědomovala, ztrácela se víc a víc, ubývalo jí sil...
Až jednoho dne, skončila sama, opuštěná, v temném bludišti. Zalezla k jedné ze studených kamenných zdí, schoulila se do klubíčka a rozhodla se, že tam zůstane. Že tam zanikne... Zavřela oči a doufala, že konec, kdy se rozplyne, přijde rychle.
Náhle ucítila teplo, něčí dotyk na studeném těle... S námahou otevřela oči. Stál tam, s pochodní, průvodce bludištěm. Chvilku koukala do ohně a pak se podívala do jeho očí... Beze slova jí podal svou ruku. Přijala jí, s námahou se zvedla od chladné zdi.
Průvodce jí ukazoval cestu, šla s ním, chvílemi kousek za ním, chvílemi se vydala divoce dopředu, ale docházelo jí, že je jí nejlépe po jeho boku. Dotýkala se ho, v temných hlubinách labyrintu se mu zcela otevřela, řekla mu všechno. A průvodce? Nezůstával vůči ní chladný. Mluvila s ním o čemkoliv, co ji napadlo a nechala si ukazovat směr, kterým by se měla vydat.
Tehdy, v těch hlubinách, jí došlo, co je tím jejím úkolem. Zjistila to náhodou - chtěla totiž, aby průvodce byl šťastný, spokojený. Začla mu plnit jakékoliv přání, které od něj slyšela, které vycítila... Jeho přání a jeho tužby byly jejími. Byla s ním šťastná - a nebála se tvrdit, že on je šťastný s ní.
V celé té extázi si nevšímala věci, která přicházela. Jak spolu prožívali všechno, pomalu se blížili k východu z bludiště. A tma se začala měnit ve světlo.
Stáli už u východu z podzemního labyrintu.
Tehdy jí řekl, že musí jít dál sama. Přišlo to náhle - nečekaně, i když světlo viděla už dávno...
Celou noc spolu stáli u východu, objímali se...
Chtěla, aby šel s ní. Nemohl - jeho místo bylo tam a pomáhat zbloudilým duším.
Chtěla, aby tam mohla zůstat s ním. Nesměla - musela jít dál za svým posláním.

Múza našla, co najít měla - i když něco ztratila... Svoje přání, ta zůstala v labyrintu. Jiná už neměla. Vydala se dál do světa, plnit přání jiných.
Chce se čas od času vrátit do labyrintu.
Ale - mohou se setkat jen na hranici, mezi tmou a světlem, ona už se nesmí vrátit, on nemůže opustit bludiště.
22.11.2009 14:19:04 | Autor: isch



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se