Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

Lžička


Jako malá jsem získala lžičku. Teda ne lžičku malou, ale lžíci velkou, polévkovou... Způsob, jak jsem se k ní dostala, byl takový... No, řekněme, že ne zrovna čestný, já jsem jí ve spolupráci s mým tátou jako hodně malej spratek ukradla u nějakýho jeho známýho.. Je to nerezovka (teda alespoň podle toho, jak bych mohla soudit já, jako amatér) a je se mnou.. Vlastně, od chvíle, co já pamatuju. Nosím jí v podstatě všude s sebou - je pro mě symbolem domova.
Bydlela se mnou, když naši byli ještě spolu, pak když nebyli, i když to zas dali dohromady. Jedla jsem s ní, když se rozváděli, brečela jsem si do talíře...
Stejně tak, když jsme se s máti přestěhovaly, měla jsem jí samozřejmě s sebou.
Pak zas zažila cestu zpátky do Sokolova, k tátovi, měla jsme i na intru - protože, když se to doma začalo nejvíc srát, byl pro mě intr doma.
Mám jí i tady, u prarodičů... Bohužel i tohle pro mě pomalu přestalo být domovem - přestává pro mě být domov všechno...
Takže pevně doufám, že se blíží chvíle, kdy najdu práci zase o pěknej kousek dál, najdu podnájem... A hádejte, co si tam s sebou určitě povezu? Jen doufám, že ten domov, kterej si hodlám vytvořit, nepozná slzy v talíři.
30.08.2009 23:13:08 | Autor: isch



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se