Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

Žaludek už doplaval...

... a tak můžu zase začít psát.

Ano, přátelé, slavila jsem. A ne málo.


O víkendu měl narozeniny jeden z mých nejbližších lidí. Takže jsem si ve středu vzala volno a hurááá.

Poprvé v životě mám okno. Nikdy před tím se mi nepovedlo se zlejt natolik, abych nevěděla, co jsem dělala. I kdyby mi kluci a holka pověděli, že jsem tam lezla po lustru, tak bych jim to asi věřila. Ano, povedlo se mi i několik zajímavých fauxpas, ale bylo to velice příjemné. Někdy to asi chce se totálně odprostit od všeho. Onehdá jsem četla takové to lidové moudro (nemám je zrovna v lásce, protože jsou to většinou takové ty kecy, co pronášejí chlapi v hospodě, ale tohle se mi kupodivu líbí) - "Alkohol Vám nepomůžeme najít odpovědi - ale pomůže Vám zapomenout na otázky."

No, mně kupodivu (dobře, ve spolupráci s Nóžou a dalšíma lidma, se kterejma jsem si mohla popovídat) tenhle alkoholweekend přinesl i odpovědi.

Mimo to, že jsem učinila několik podstatných kroků a k jiným mám našlápnuto (jo, jsem bestie, přeci Vám to nebudu prozrazovat všechno najednou?), jsem zjistila, že jsem se minula povoláním.

Abych Vám přednesla celou historku: na narozenínách se nám objevil i jeden kamarád/zmámý (jak pro koho, pro mě spadá do kategorie č. 2) - který je... Hovado? Ve smyslu toho, že mu nedělá větší problémy se dvacetkrát přitáhnout z prověšení na hrazdu, sto kliků. A nějak (u toho jsem nebyla a jsem si v podstatě jistá, že ho k tomu klüci nemuseli moc hecovat) se dostal k pokusu "klik s tlesknutím". Odraz, tlesk... PLESK!

Uhodnete, kdo vyhrál v sobouji brada x plovoucí podlaha? Já v těhle situacích vždycky sázím na dřevo. Krve (jak) z vola, pánové prováděli pokus o zalepení. Jenže to za a) moc nedrželo a za b) jsem se k tomu přichomejtla já. Rezolutně jsem přijala za svou myšlenku, že se to musí zašít. Ehm... Jo, měla jsem v sobě nějakou tu whisky a víno. A možná už i rum (však jsem Vám říkala, že mám okno, ono celý ten večer je takový divný a nejsem ani za nic s to poskládat jeho posloupnost a zase jsem natolik hrdá, že se chlapů nezeptám na to, jak co vlastně bylo).

Šití jsme s sebou samozřejmě nikdo neměl - příště vím, že ho uvezu, ale jakmile ho zabalím do lékárničky, už nebude nikdy potřeba. Zákon schválnosti se tomu tuším říká.

Inu - udělali jsme rychlou prohlídku co dům dá - umělá šlacha a jehla na kůži se zdály přijatelnými, jako desinfekce jód, odlovili jsme milostivého "Jáklikstlesknutímzvládnu", položili jen na gauč, Íša si mu sedla na hrudník (takže i kdyby těch kliků uměl udělat dvě stovky, už mu to bylo prd platný) a s ďábelským úsměvem jsem začla štupovat. Dva stehy by byly málo, tak jsem si užila tři - parchant se ani nepokusil zdrnout (viděla jsem totiž, jak bych mu mohla podrazit nohy. No co, stejně už si neměl co rozseknout, ne?).

Vypadalo to trochu zvláštně - on, vymazlenej a vyvoněnej klučina, kterýmu z brady čučela (sic umělá, ale velice věrohodná) šlacha, já ruce od krve a úsměv jak měsíček na hnoji a kolem pár pobledlých jedinců.

Nu ale už s tím byl na pohotovosti. Buď má tak šílenou ženskou, která neocení, jak se o něj kamarádi postarají a nebo je sám srab. Nicméně jsem byla pochválena, jak pěkně jsem mu to udělala.

Takže jsem vlastně měla bejt doktorka. Nebo patoložka. Nebo veterinář. A nebo bych se mohla vrhnout na dráhu řeznice!
12.03.2013 13:03:40 | Autor: isch



Komentáře

1 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se