Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

Večerní samota s lahví vína

Světe děs se, já ležím večer u počítače a chce se mi psát! To zase bude výplod...

... ano, jak jsem napsala do nadpisu - jsem tu sama (tedy sama ve svém pokoji, vedle je docela živo, tak můžu poslouchat, jak Shaman hraje nějakou hru a má tam nápovědu ve formě dvou slečen, ale raději bych tu měla někoho, kdo by mi zabořil ruku do vlasů a hladil a hladil do úplného vyhlazení... Mimo jiné je to dobré na prokrvení pokožky a to podporuje růst - zmínila jsem se už, že krom toho, co holím na nácka, nechávám zbytek růst?), otevřela jsem jeden z úplatků, co jsem dostala v práci - ano, je to zvláštní a nevím, jestli mohu říci, že mě to těší, ale dostala jsem se do stadia, kdy dostávám úplatky. Na Vánoce to byl medovník (celý), bunda (fleece, superteplá), dárkovej balíček (víno, paštika, klobásy - a skrývá se za tím překvapení, čekala jsem, že klobásy budou top, paštiku znám a mám ráda a vínem budu moci tak vyčistit odpady. Takže ano, paštika je mňam (ale vysvětlit Koře, že je moje, je hodně, hodně náročný), klobásy musím krájet nejostřejším nožem a stejně mám dojem, že se mi na něm hned dělají chodníky) a víno..: Se dá pít! A to jsem si k němu koupila colu. Jo, jsem barbar, ale tak se dá vypít i to nepitelné).

Původní záměr večera byl zapálit oheň v krbu, vzít víno a koukat do plamenů.

Po tom, co jsem oheň zapalovala asi čtvrt hodiny (ale věřím, že se to naučím), narvala prádlo do pračky (ha, tentokrát mi zůstala na cestě jenom jedna ponožka a jo, jsem natolik líná, že jsem jí prostě hodila do koše na prádlo a počká si na svou další příležitost tak za dva dny, přeci jen je praktické mít skoro všechno oblečení v černé barvě), pokecala s jedním moc fajn nožířem (zmetek jeden, nenechal se vylákat na krbový kamna a víno, ale zase chápu, je divný jet ke kamarádce na takovouhle "romantiku") jsem vešla zpátky do pokoje a ... A byla jsem zpátky. Vzpomínky mne fláky přes nos.

Takže kašleme na romantiku, hurá na seznamku!

Ano, jsem zase někde zaregistrovaná (poznámka jednoho z mých dalších já: byla někdy chvíle za posledních x let, kdy jsem NIKDE zaregistrovaná nebyla?) a zase tam lovím chlapy. Teda - dávám mužům iluzi, že oni loví mě. Ne, jsem zlá, snažím se být ta sváděná a obluzovaná, jenže ono to nějak po těch zkušenostech nejde. Už jsem alergická na věty "jsem jiný než ostatní", "nejde mi jen o sex", "ahoj kočičko, pokecáme?".

V podstatě jsme (ano, já taky) všichni určitými zoufalci. Jo a všichni používáme výmluvu typu "jsem tu kvůli nedostatku času".
Proč jsem tam tedy já, reálně? Protože mi nikdo v reálu nevěří, že i když jsem počmáraná, mám vyholenou skoro celou hlavu, kovu na obličeji tolik, že mi ze mě detektor lovců meteoritů měl asi zkrat obvodu, tak jsem romantička. Já fakt miluju básničky, květiny (a jak dlouho jsem žádné nedostala), drobné pozornosti (a nemusí to být opravdu nic drahého, nejvíc si cením akcí typu "byl jsem někde a vzpomenul jsem si na Tebe" a úlovků z antikvariátů etc.), procházky v dešti (nesmí bejt teda takhle pitomá kosa, jako je teď, ale takový to příjemný teplíčko).

A na Žižkově buď právě někdo dost dobře naboural, nebo někoho zastřelili (poznámka redakce, ozvala se tu totiž rána jak z děla a z okna prd vidím, která varianta je pravdivá).

Kde jsem to..? Jo aha.

Takže jsem prostě romantička. Ale (a to je problém) k tomu jsem hroznej cynik. Protože už jsem otlučená ze zkušeností s těmi muži, co se jako romantici a citliví chovají jenom proto, abychom... Abychom jim daly. A nechápu přitom proč. Teda chápu. Strach z odmítnutí? Že není dost dobrej na to, aby se s ním žena sblížila i bez toho? Ano, já hledám někoho, kdo opravu bude citlivý, ale na druhou stranu, pokud ke mně přijde muž (a nebo mě virtuálně osloví) a řekne mi to nějak na rovinu - "líbíš se mi a chci Tě" a nevyjadřuje se k tomu jako tatar, který do Čech přijel před tejdnem "a česky se ještě učít", tak má prostě víc šancí než s pseudoromantikou. Protože jak jí na mě zkusí, objeví se mi v hlavě světýlko (viděli jste někdy halogenový světla, co ozařujou třeba historický památky? Já jen abyste měli představu) a hlásek který se začne smát, mlátit se rukou do čela (hlásek co se mlátí rukou do čela? Sakra, to už jsem toho vypila tolik?!) a řvát mi v lebce "to si snad dělá srandu, ne?".

Jenže: je problém, že se čas od času vyskytnou i praví romantici. A někdy je trochu spláchnu svým cynismem, ironií a sarkasmem. Takže Vás, pánové, prosím - nezkoušejte mi věšet bulíky na nos a pokud jste opravdu citlivky (a já bych skákala štěstím do stropu, kdyby se jich objevovalo víc), nenechte se odradit někdy tou drsnou škatulkou (OK, v mým případě škatulí).

A zítra (nebo někdy) o tom, co mi čas od času přijde do schránky, ano?
05.01.2013 23:36:37 | Autor: isch



Komentáře

1 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se