Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

BIO šílenství

A je to tady, už to zasáhlo i mě.
Pokud posbírám odvahu a chuť, tak Vám, drazí moji, popíšu i cestu, jak jsem se k tomu dostala, nicméně – rozhodla jsem se vyzkoušet nějaké to patlání na hlavu (primárně tedy vlasy, alespoň těch pár chlupů, které jsem ještě nepodholila – např. ve spolupráci se spolubydlícím, kdy jsem chvíli uvažovala, jestli mi náhodou neholí celou hlavu, když jsem viděla pramen odpadávajíc na má ramena – „chtěla jsi to tady do špičky, že?“ No i kdybych nechtěla…).


Někdy Vám popíšu svojí Lush obsesi, ale přes ní (a díky pochvalným ódám na nyxu, samozřejmě) jsem se dostala k vyzkoušení tohoto čehosi. Celá nadšená jsem si koupila plechovku (a jo, k tomu hromadu dalších věcí, které snad popíšu někdy jindy), dokodrcala se domů a těšila se na tom, jak si to patlání užiju.

Člověk míní, kamarádi mění, takže jsem místo toho vyrazila ještě na jedno kolo nákupů a pak hurá na slavení narozenin (mám je tenhle týden, kdyby náhodou někdo trpěl touhou mi něco dát, pošlete mail, dám vám seznam návrhů). A domů jsem se dodrápala někdy kolem třetí ráno. Po pár pivech opravdu není chuť a ani nálada testovat něco nového, nehledě na to, že bych si to asi ani neužila (i když otestovat cukr z M&S jsem zvládla, do kafe byl fakt mňam).

Takže ráno (opičku na rameni, ale jenom takovou malou, roztomilou) jsem se jala studovat návod. Hmm, není na tom nic složitého, vzít, zalejt vodou, napatlat do vlasů, čtvrt hodiny počkat, smejt. To bych mohla dát. Otevřu pytlík (schovanej ve skoro nedobytný krabičce, kdo jsem s kocovinou zkoušel něco takovýho otevřít, víte, že jemná motorika není zrovna ve stavu na stavění modýlků) a čuch… DOPRDELE CO TO JE?! Smrdí to jak koření na maso! To si mám dát na hlavu? VÁŽNĚ? (Jo, přiznávám, že jsem v těhle stavech trochu přecitlivělá na pachy, ale…). Ale uklidňuju se, třeba to na vlasech nebude tak hrozný. Smíchám s vodou… Hmm, „voní“ to ještě víc.

Namočit vlasy a… A to mi chcete říct, že tady budu stát jako tvrdý Y čtvrt hodiny? Bude mi zima! (ano, nehodlám na sebe čtvrt hodiny pouštět vodu). A když už se tu mám takhle exhibovat, vyhopkala jsem pro čerstvou masku na xicht do ledničky (nepředstavujte si mou ladnou postavu nahou hopkající z naší sprchy do kuchyně!)

Koukám do misky, vidím směs silně připomínající následky Kořiného nechutenství. Ale co, henna vypadá taky jako srágora a jak je to fajn, jdu na to (jak se to sakra roztírá? Jak mám poznat, kde to v těch vlasech mám, když to nepění?!). Ale zase u toho čekání zvládnu udělat pedikůru.

Smejvání se obešlo bez potíží, ale cejtím zradu. Vlasy drhnou. A voní jako koření na maso. Mech… Jelikož nemám čas čekat, až to uschne, proháním to přes fén. A vážně nevím, co si o tom mám myslet. Omytý to je, ne že ne, ale zase že bych si musela připadat jak steak… A jsem jak hrubosrstej jezevčík.

Ale odpoledne (po výletu do Hornbachu s Liškou) změna – vlasy jsou docela příjemný na dotek a steaková vůně je ta tam… Takže dávám tomuhle utrejchu další šanci (a ano, uzavírejte sázky, kdy mě tyhle bio srágorky naštvou a vrátím se k chemii).
17.12.2012 11:45:56 | Autor: isch



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se