Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

Ehm... Brý den.

Helou ve spolek.

Aneb: stýskalo se Vám?

Ano, přátelé, je tu konec roku a já se konečně dostávám k psaní blogu. A ano, mám docela dilema, co z toho, co se kolem mě za poslední dobu událo, můžu odtajnit, aniž bych riskovala návštěvu nasraného nožíře, policie (mimochodem, nedostala jsem kopii své výpovědi!) a nebo něco horšího. Nicméně: pár zábavných historek se najde, takže: jdeme na to a snad tohle nebude jediný článek na půl roku.



Historka číslo jedna (a momentálně taky ta jediná, která mě v práci napadá, protože mě tu popadla grafomanská touha, přímo související s tím, kolik papírů mám dneska odevzdat – strašně moc a strašně moc se mi do toho nechce! a souvisí i s tím, jak moc můj šéf šílí, že to musí dneska být. Ale otevřený soubor ve wordu vypadá tak nějak pracovně. A hodně sázím na to, že můj drahý šéf je z GB a tím pádem mu prostě nepřijde tolik podezřelé, že tu něco smolím, protože je moc velký gentleman na to, aby se mě zeptal (a přiznal že i po roce neumí česky víc, než „čau“).

Z určitého důvodu jsem se ocitla na policii. Ne, nebylo to kvůli tomu, že bych vyvedla nějaký průs.. ech, průšvih, ale prostě proto, že jsem byla svědek (no jooo, vloupali se k nám, resp. k mému ex (a ano, to je jeden z důvodů, proč je to ex)). Tak jsme přijeli na kriminálku a mě se ujal chlap, extrémně sympatický. Měla jsem s sebou Korejše („Můžu si s sebou vzít psa?“ „No, slečno…“ „Nechcete mi tvrdit, že mám svého psa nechat SAMOTNÉHO doma, kde nás právě přepadli, že ne? Protože to byl ten nejstatečnější pes na světě!“ „Když nám to tam nepočůřá…“ To, že Kora spíš než statečná byla šíleně uječená, nemusíme přeci vůbec zmiňovat, ne?) a tak jsme tak nějak kecali, u toho jsme spolu drbali Korynu, která to neustále komentovala – mimochodem, už jste někdy zkoušeli přesvědčit policistu k tomu, aby do protokolu zapsal kňučení psa? Nakonec to ztroskotalo na tom, že s sebou Kora neměla žádný doklady, tudíž ji tam neměl jak legitimně zapsat. A mimo to, že jsem se dozvědala, že má syna, který má zrovna dinousaří období, probrali jsme kérky a jejich „omezení“ u policie, jsme dali dohromady tu výpověď.

A pak přišel kámen úrazu.
„Tak si to přečtěte, jestli to souhlasí, než to vytisknu.“

Zaostřila jsem na první řádek.

„Ehm…“
„No?“
„Můžu Vám v tom opravit chyby?“
„Tak jestli nějaký najdete…“
„Dejte mi myš!“

Po patnácti minutách, které jsem strávila přepisováním překlepů (tímto se omlouvám za všechy, které jste museli strávit v tomto příspěvku, protože JSEM LÍNÁ TO PO SOBĚ ČÍST), jsme se dostali do fáze, že jsem to byla s to podepsat…

Ano, chápu, policista je jen člověk, kterej se prostě někdy ucvakne. Navíc uměl všema deseti (obrovská a pozitivní změna oproti švestce v Sokolově, která psala dvěma prsty, slabikovala si každé slovo a já si celou dobu musela sedět na rukou, abych mu nevyrvala klávesnici a nenapsala si to sama) a tenhle byl strašně fajn, kdyby neměl manželku a já nebyla sjetá neurolem (no, trouchu se mnou to přepadení zamávalo), uvažovala bych o akci „Dáte mi na sebe číslo? Kdybych si na něco vzpomenula…“

Nicméně: Kora si po tom, co statečně vyběhla na zloděje strašně šplhla – a nevím, jestli jí došla spojitost s tím, že dostala velkýho pribiňáka. Nicméně od té doby hlídá ještě víc.

Ano, je trochu problém v tom, že pokud začne z ničeho nic štěkat uprostřed noci, vyskakuju rovnejma nohama z postele s úlekem „někdo je v bytě“. Takže kdyby někdo věděl o nějakým ochránci, kterej bude spát se mnou v posteli a bude ten, co by si případně bral do ruky nůž a šel mě bránit, dejte mu na mě kontakt.
17.12.2012 10:51:28 | Autor: isch



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se