Isch

Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.

černá - bílá

Jo, píšu sem jednou za uherák, a nebudu slibovat, že se to zlepší.

U následujících řádků jsem navíc dlouho uvažovala, jestli jsem ochotna je vůbec uveřejnit, jestli mají nějakou vypovídající hodnotu. Ale pro mne ano.

Svět není černobílej - ale bylo by mnohem jednodušší, kdyby byl.

To je věc, která se mi poslední dva nebo tři dny neustále honí hlavou. Učinila jsem jisté rozhodnutí, které nebude bez následků. Možná nebude ani bez následků pro mne. Nicméně: z globálního hlediska jsem udělala dobře. Výrazně dobře. Z osobního, kdy se projeví naplno má empatie, jsem sketa, bestie a mrcha. Nevím, co si mám vybrat, zda-li být šťastná a spokojená, nebo se v tom babrat.

K tomu mě naplňuje určitý pocit prázdnoty: vlk, který kolem mne nedávno proběhl již zmizel v houští a já uvažuju, jestli to nebyl jen pes, který se za svého svobodného, původního a "pravého" příbuzného jen vydával. Nezjistím to. Ale pocit tepla, kožichu na kůži, mi nějako chybí.

Na jedné seznamce se mě teď kdosi ptal, jak se jmenuju a kolik mi je. Copak tak moc záleží na tom, co máme napsáno v občance, na rodném listu? Jméno, které mi dali rodiče, nevyjadřuje ani zdaleka tolik, co oslovení, které používá má rodina, můj táta. Má přezdívka vyjadřuje daleko víc, kdo jsem teď, to, jak mi říkala milovaná osoba zase vyjadřovalo to, čím jsem byla pro ni. Všechna ta jména jsou pravdivá a přesto ani jedno není úplné.
A věk? Nejen, že je to něco, co se každou chvilku mění, ale vyjadřuje ještě daleko méně to, co jsme. To, co jsem zažila já, nezažije někdo za celý život. To, co někdo zažije v deseti, se může zdát moc i na mne. A co z toho, co prožijeme, si budeme opravdu pamatovat až do konce života?

Schválně si udělejte test. Až Vás zase někdo osloví na ulici, usměje se na Vás v tramvaji, nepustí Vás do výtahu, předběhne ve frontě, tak si napište: Dnes se to stalo. Bylo to fajn/bylo to na prd. Nic víc. Když ten papír za rok dva objevíte, budete si pamatovat, co že se to stalo? Kdo Vás oslovil, kdo se na Vás usmál?
Občas se mi na mysli vynoří, z ničeho nic, vzpomínky - většinou z nějakých významných období. O co méně jsou podstatné, o to více vyvolají náhodných asociací a to více mne srazí do kolen...


Bylo by fajn, zapomenout, moci vše rozlišit černé/bílé.
Ale: paměť mě zrazuje i překvapuje a svět je barevný.
15.11.2011 22:54:40 | Autor: isch



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se