Isch
Pokud děláš něco dost dlouho, staneš se v tom mistrem - pokud nejsi debil.
Tobě...
... jednomu člověku, kterému nebudu psát mail, protože to chci napsat takhle veřejně, právě kvůli tomu, jaký k tomu má odpor. (více)Vzpomínky
Někdo mi nedávno vyčetl, že jsem tu moc osobní. Ale jaká jiná bych na svém vlastním blogu měla být? Mám tu pomlouvat druhé, nebo něco horšího, psát tu o nich pravdu? Ne, musím psát o sobě... (více)Hrobař
Přátelé, kdo tak nějak znáte moje rodinné poměry, víte, že mé psaní, moje fantazie, je rozvinutá mimo jiné i díky tátovi. Vyprávěl mi spoustu historek. A v dnešním, silně poalkoholickém, ránu, jsem si – při sledování Cesty z města – vzpomněla na jednu z nich. Je otázka, nakolik je to urban legend a na kolik pravda. (více)Skoro pozdě
Jak si někteří z Vás zcela jistě všimli, byla tu trochu delší odmlka. A copak, že se to zase stalo? (více)Co všechno jsem s to odpustit?
Tohle je otázka, kterou jsem si byla ve velice nedávné době nucena položit. Kde až že je ta hranice, kterou opravdu nechci překročit, kdy si v duchu zařvu „A DOST!“ a buď praštím s tím, co dělám, nebo toho dotyčného pošlu k šípku.Ano, hádáte správně přátelé, jedná se zase o muže.
(více)
Reakce na článek v Reflexu č. 18 – HŘEBÍKY POD KŮŽÍ od JXD
… aneb já toho chlapa měla jako autora kdysi docela ráda.Na NYXu a možná i Facebooku se rozpoutala docela bujná diskuze o tomto článku od Jiřího X. Doležala. To mě donutilo jít a Reflex si koupit. A to jsem vskutku neměla dělat. Po té, co se mi povedlo se uklidnit, vzrostlo mé odhodlání zareagovat. (více)
Lepíky
Přátelé, mám tu na starost sklad. Abych byla přesná, jedná se o naši příruční skříň, ve které máme věci, jenž jsou sice potřeba, ale někdo se o ně musí starat... Asi chápete, co tím myslím, něco takového je skoro v každém kanclu. A většinou to má na starost takové kolegyně, která Vás skoro nechá škemrat, když potřebujete novou propisku, pokud toužíte po něčem náročnějším (lepidlo, bělítko, erodesky), tak byste měl buď začít panáčkovat, nebo předvést nějaký jiný, vysoce zábavný kousek... Tak přesně tohle tu mám, mimo jiné, nastarost já. Nebojte, svoje kolegyně nenechávám panáčkovat ani škemrat. Zatím. (více)Pseudosvoboda
Přátelé, kdysi jsem si pořizovala svou „webovou identitu“ kvůli tomu, že jsem byla na internetu svobodná. Mohla jsem si říkat – pardon, psát – co jsem chtěla, kam jsem chtěla a jak jsem chtěla. A ano, uvědomovala jsem si, že všechno, co prozradím, může být spojováno s mou osobou. (více)Nůž
Přátelé, vy víte, že jsem v podstatě dobrá duše. Takže když se na mne někdo obrátí s dotazem, na který znám, nebo na něj můžu zjistit odpověď, tak udělám, co můžu. Stejně tak, jako když někdo projeví nějaké přání. A tak jsem se pustila do věci, která je na jednu stranu až banálně jednoduchá, ale na druhou mi už ubrala spoustu sil. (více)Klíče
Přátelé, seděla jsem dneska v práci (ano, již pracuji, taky bylo na čase, co si budeme povídat!) a rozhodla jsem k velice odvážnému kroku... Že si zreorganizuji klíče. Abyste tomu rozuměli, momentálně u sebe nosím svazek klíčů o váze dobrého čtvrt kilogramu. Není se čemu divit. Mám tu klíče od všech bytů, ve kterých čas od času přebývám (tzn. od čtyř) a už i klíče od kanclu... (více)Stihneme i březen... Aneb, přátelé, kde máte "doma"?
Inu, jak to tak vypadá, konečně se všechno začíná alespoň trochu uklidňovat natolik, že bych mohla zas začít psát. Takže co je nejnovějšího u mé maličkosti?(více)
Musíme taky stihnout něco v únoru...
... nebo ne, přátelé? Ano, vím, že jsem to tu docela dlouho a docela brutálně zanedbávala... Ale nějak nestíhám nestačím, nesnídám, nesvačím... DEJTE MI KLID! Jdu tedy něco nadatlit... (více)© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz
